Jinýma očima

Vnitřní zpověď kamaráda, začínajícího básníka. Ať vás potěší!

“Ptám se, jaké to bylo kdysi,
před stovky, tisíci let?
I dnes míjíme ta místa, aniž tušíme,
že šlapeme po kalendářích věků!

Postav dítě před symbol starý
a tak bezelstně začne hrát si.
Chápajíce vnitřní řád těch křivek a čar!
Jako zrnko písku z pouště, v souznení s univerzem.

Dnes již nikdo neryje kresby v jeskyních,
není potřeba naslouchat hlasu krajiny.
Sudičky, vlkodlaci, vodníci či víly,
jen v estrádách a bájich se ztrácí!

Vynálezy tisku, stroju a elektřiny,
nastartovaly revoluci v lidském myšlení,
Uzavřely se brány do paralelních světů,
už jen vyvolení čerpají z paměti země!

Industriální doba, tak reálného světa.
Nevěříce v to, co si nemužeš osahat.
Existenci všeho určí vědní obory.
Vosková figurina je blíže a blíže ke slunci!

V poutech mediálního šílenství,
technický pokrok láme srdce krajiny.
V iluzích vymýváme mozky….celým pokolením!

Sám v sobě strancen, hledám a nalézám, to materiální šílenství.
Jako nové evangelium nadaný řečí, zvrácím tu chorobnou píseň.
Klekni před oltář a umři ve jménu globálního boha!

Ptám se, jaké to bylo kdysi,
před stovky, tisíci let?
I dnes míjíme ta místa, aniž tušíme,
že šlapeme po kalendářích věků!”