Generální úklid

Domácí práce nemám moc v oblibě, žehlení je pro mě za trest, vytírání se věnuju, když už je nejhůř a na mytí nádobí teď máme myčku. Tohle téma článku je pro mě zdánlivě cizí, přesto bych se s vámi ráda podělila o pár svých postřehů na toto téma. Třeba jak souvisí vnější nepořádek s tím vnitřním, uvnitř nás samotných.

Malé průběžné úklidy

Většinou praktikuji malé a rychlé povrchní úklidy, abychom doma mohli všichni spokojeně žít. Moc u toho nepřemýšlím a zařazuji věci zpátky na svoje místo. Tak nějak si myslím, že pracuje mé podvědomí, když jde všechno hladce, samo pěkně zařazuje, u všech informací ví, kam patří nebo co s nimi dělat. Občas se nám doma věci nahromadí – krosny po výletech čekají klidně týden, aby si jich někdo všiml, prádlo na sušáku je suché jako troud… Všimla jsem si, že se jedná o naše malé vnitřní stagnační vlnky. Nic se nám nechce řešit, rozhodovat, vymýšlet, natož uklízet! Máme v hlavě zmatek. Naše vědomí nestíhá uspořádávat informace. Nebo si naplánujeme tolik aktivit, že na nějaký úklid už prostě není čas – zavíráme před svým vnitřním nepořádkem oči, odkládáme řešení věcí na neurčito, vlastně si ani nepřipouštíme, že bychom měli něco řešit, probírat a uspořádávat. Až jednoho dne si najednou uvědomíme, v jakém nepořádku to vlastně bydlíme, kolik chaosu nám mezitím vzniklo v hlavě a pěkně všechno srovnáme na své místo.

Jarní a Vánoční úklidy

Na jaře a na podzim hodně lidí pociťuje potřebu vnitřně se pročistit. Držíme očistné kúry, odlehčujeme stravu, užíváme si sezónní zeleniny a ovoce nebo držíme půsty. Stejně tak spousty lidí očisťuje své domovy od starých nánosů, myjí se okna, aby dovnitř domovů mohlo více světla, perou se dekorace, na které v průběhu roku sedá prach, probírají se skříně a vyřazuje se nepoužívané oblečení, prošlé potraviny. Vše se děje v přirozeném řádu a pokud jsme vnímaví, živí, zdraví, šťastní a spokojení, sami přirozeně cítíme potřebu očistit sebe i své okolí.

Jako malá jsem tyhle úklidy neměla ráda, někdo jiný mi je organizoval, necítila jsem je zevnitř. Teď už si zejména jarní úklid velmi užívám jako krásné znovuzrození po dlouhé zimě. Všimli jste si, že vyhazováním starých věcí, které už nepoužíváte, odmazáváte kousek své historie, dovolujete si žít v přítomnosti? Dnes jsem vyhazovala kozačky, které jsem měla a stále mám velmi ráda. Ušly se mnou kus cesty. Už jsou ale staré, ošoupané, popraskané a trošku do nich i zatéká. Nejradši bych si je nechala jen tak v botníku, aby mi připomínaly, kým jsem byla, co jsme spolu prožily. Tím bych ale zároveň zapomínala, že už jsem úplně někým jiným, nedovolila bych si jít dál. Loučím se s nimi jako se symbolickým kouskem vlastní historie.

Generální úklid

Jednou za čas mě popadne opravdová chuť něco uklidit, něco přeskládat nebo přestěhovat. Udělat opravdu hloubkový úklid. Naposledy (a zřejmě i poprvé v takovémto rozsahu) jsem takto uklízela na přelomu léta/podzimu. Uklízela a přebírala jsem postupně úplně všechno, celý byt, všechny skříně, balkón i sklep! To byla největší perlička na závěr. Rozloučila jsem se se spoustou krabic, ve kterých jsem měla několik let uložené věci, které by se náhodou mohly někdy hodit, se spoustou částeček mého já. Pokud chceme do svého života přivést něco nového, musíme tomu nejprve vytvořit prostor, rozloučit se s něčím starým. Postupně jsem odstříhala své staré já, aby mohlo dostat prostor mé nové já. Takových zbytečností, co jsme kolem sebe měli a nikdy jsme je nepoužívali, jen nám zabíraly prostor kolem nás. Co teprve uvnitř sebe musíme mít za nánosy za ty dlouhé roky, staletí, všechny inkarnace?

Posledních pár dní jsem začala uvažovat o vnitřní očistě, které normálně nijak drastické neprovádím. Raději jím zdravěji a odlehčeněji než abych se mučila o hladu. Až včera to přišlo, najednou jsem si uvědomila, kolik kolem sebe máme zase nahromaděno zbytečných věcí, jak nám v bytě čchi ani nemůže volně proudit, nemůže k nám přijít čerstvý vítr do plachet. Šlo to velmi hluboko, začala jsem uvažovat o tom, jak přestěhovat celý byt, aby byl z hlediska feng-shui co nejoptimálnější, kde jsem dříve při plánování udělala chybky. Až když jsem se do úklidu pustila a uvolnila proud myšlenek, došlo mi, že si vlastně nepotřebuji pročisťovat vnitřní orgány, trávicí trakt, ale hlavu. Během úklidu mi začala docházet spousta souvislostí, nad kterými jsem posledních pár dní uvažovala a nemohla jim přijít na kloub. Normálně mi na toto uspořádávání informací stačí sport nebo relax, ale sportovat jsme byli včera, a takováto úleva během něj nepřicházela.

S každou věcí, kterou jsem očistila a umístila na nové místo, se mi začalo ulevovat. Někdy jsem věc ani nepřesunula, nadzvedla jsem jí, podívala se pod ní, zkusila s ní pootočit a vrátila ji zpět na původní místo, téměř neznatelně jinak. Bylo to jako uchopit myšlenku, podívat se na ní ze všech stran, ze všech souvislostí a zařadit ji zpátky tak, aby správně zapadla do svého okolí.

Překvapuje mě, že mám potřebu přeskládávat život zrovna teď uprostřed ledna, ale vlastně mě to ani moc nepřekvapuje.  Mám dojem, že tenhle úklid souvisí ještě s prosincem 2012 a se vstupem do nového věku. Spousta lidí kolem mě je bezradná, ztratila ve svém životě smysl nebo ho začala hledat a ještě nenašla. Okolnosti nás nutí změnit svůj život úplně od Adama, začít žít své sny, radovat se ze života, vychutnávat si ho plnými doušky. Zároveň kolem ale panuje atmosféra ničeho, nevíme, co bude, co nás čeká, jak se podle toho zařídit, na co se připravit. Stojíme na křižovatkách a nevíme, kterými směry se vydat. Nebo víme, ale ještě nás to nepouští udělat první krok.

Stojíme-li na vrcholku hory a rozhodujeme se, kterou cestou jít dál, jsme v takovém bodě nula, pohyb se zastavil a my máme čas ohlédnout se za sebe, jestli jsme něco neztratili cestou, jestli sebou zbytečně něco nevláčíme navíc nebo si jen promyslet, kterou cestou seběhnout dolů, aby nebyla stejná jako ta, kterou jsme se dostali až na vrchol. Třeba jsme si ani nevšimli, že nám cestou nahoru narostla křídla a stačí je roztáhnout a letět, plachtit vzduchem nad mraky, úplně jiným směrem než jsme si původně plánovali. Třeba si cestu, kterou se máme z vrcholku hory vydat dál ještě ani nedovedeme představit. Třeba teprve vznikají nové hory, na které se máme vydat dál.

Dopřejme si chvilku rozjímání, přebírání a uklízení, dopřejme si chvilku času a prostoru než půjdeme dál.

Přeji vám Šťastnou Cestu 🙂