Síla myšlenky: věřím v zázraky

Síla myšlenky: věřím v zázraky

Včera jsme byli svědky malého zázraku. Kdy a kde ptáte se? Nebo co si představuji pod pojmem zázrak? Za zázračné nepovažuji jen chození po vodě, vyléčení nemocného jedním dotekem nebo spatření něčeho zcela mimořádného. Zázrakem nazývám události běžného dne, drobnosti, které se dají snadno přehlédnout, nevěnujeme-li jim pozornost.

Zázrak běžného dne

Je běžný pracovní den, teplý červnový podvečer a já přicházím do Luftovy zahrady. Najdu si příjemné klidné místo ve stínu stromů. Sluníčko příjemně hřeje, žena ve vedlejší zahradě zalévá zeleninu. Je tak sucho, už několik dní nepršelo. Letmo si vzpomenu na naší čerstvě zasazenou zeleninu, kterou budu muset ještě večer po příjezdu zalít. Teď už se ale soustředím na přípravu meditace, která mně za chvilku začíná. Naslouchám svému Vyššímu já, procházím si meditaci, kterou za chvilku povedu. Najednou zahřmí. Nevěnuji tomu pozornost a pokračuji dále. Zvedá se vítr. Blížící se bouřka se ozývá stále častěji, až mě vytrhne z mého zadumání. Zase nám počasí nepřeje?

Přichází první lidé. Povídáme si o blížící se bouřce a radíme se o možném náhradním místě pro naši meditaci. Nikdo s sebou nemáme deštník, ale přesto se rozhodneme jít meditovat podle původního plánu do zahrady. Všichni si upřímně přejeme, aby se nám bouřka vyhnula. Stromy nás skryjí, když bude potřeba, shodujeme se. Pozoruji blížící se mračna a na okamžik znovu pomyslím na naši zeleninu, potřebovala by zalít.

Uplyne příjemná hodina, po bouřce ani slechu. Nad námi sice plují hustá mračna, ale nespadla ani kapička. Máme radost, jak nám počasí krásně přálo, užili jsme si společnou meditaci a rozcházíme se každý do svého domova. Nasedám do auta a vyrážím.

Přijíždím pomalu k domovu, zaparkuji auto a až před domem si uvědomím, jak je země mokrá. Pršelo! Dozvídám se, že u nás vydatně pršelo celou hodinu a zahrada je tedy krásně zalitá. Vzpomenu si na svoji letmou myšlenku před meditací a raduji se z malého zázraku, kterého jsem byla svědkem.

Znamení na naší Cestě

Večer uléhám do postele a vzpomínám si na další události a znamení, kterých jsem byla v nedávné době svědkem. Zázraky nazývám události běžného dne, které se stanou v souladu s naším záměrem. Manifestují se v našem světě jako znamení síly našich myšlenek i jako projev vyšší vůle. Stanou se, aby nás podpořili na naší Cestě. Ukázali nám směr.

Vzpomínám si na závěrečné věty filmu CoMyJenVíme!? a raduji se nad jejich krásnou ukázkou, které jsem dnes byla svědkem.

„Dej mi znamení, že sis všiml něčeho, co jsem vytvořil. A zjev mi to způsobem, který bych nečekal. Abych byl překvapený, že jsem takového prožitku schopen. A udělej to tak, abych nepochyboval, že to přichází od Tebe.“

Citace z filmu: CoMyJenVíme!? What the #$*! Do We (K)now!? (USA, 2004)