Jsem ateistka! Ale věřím v Boha

Jsem ateistka! Ale věřím v Boha

IMG_0125Mnohokrát jsem byla na dovolené v Asii tázána, zda jsem křesťanka nebo k jakému patřím náboženství. Pokaždé jsem odpovídala, že jsem ateistka. Ale…

Jsme ateisté?

Nevěřícné pohledy na druhé straně mě nutily se nad svým rčením zamýšlet a více ho druhým vysvětlovat. Ano, říkáme si ateisté, nebo spíše oni nám tak říkají. Nebyli jsme vychováváni k víře, vyrostli jsme v době, kdy víra nebyla moderní. Možná se nám také nechce slepě věřit nějakým báchorkám, jak se nám na první pohled jeví.

Cesta k duchovnu

Byli jsme vychováváni s důrazem na zdravý rozum a vzdělání a to se s vírou, s nedefinovatelnou, neprokazatelnou vírou, těžko slučuje. Je jedno, v co víra má být, jaký má název a jaké jméno Boha, zkrátka to nebylo in. Život nás tak donutil každého zvlášť urazit vlastní cestu k duchovnu. Prokousat se logickou a racionální myslí až tam, kde veškerá logika a racionálno končí. A uvěřit. Uvěřit v něco, co nás přesahuje, uvěřit v něco nevysvětlitelného, v Boha.

IMG_1689Moje vlastní cesta k víře

Svou cestu k víře jsem započala před sedmi lety. Tehdy jsme s kamarádkou začaly chodit na kurzy jógy. Bylo to pro nás pro obě něco zcela nového, učily jsme se zklidnit tělo a vyprázdnit mysl. Zklidnit tělo a vydržet v jednotlivých ásanách bylo náročné, ale zvládnutelné. Za to vyprázdnit mysl pro nás bylo zcela nepředstavitelné. „To se nám nikdy nepovede. Taky u toho vždycky myslíš na sex?“ Tak nějak vypadal rozhovor dvou štírek po prvních pokusech o meditace.

První krůčky

Netrvalo dlouho a já začala mít při meditacích a ásanách vlastní prožitky. Cítila jsem zajímavé, těžko popsatelné věci. Něco zcela nového. Zdálo by se to jako první úspěchy, ale mě to jen zmátlo. Při meditacích se mi začaly vynořovat různé prožitky, někdy příjemné, jindy zas nesnesitelné, a já nevěděla, co znamenají, natož, jak s nimi pracovat. Pohlcovaly mě střídavě pocity euforie a hrůzy. Ptala jsem se lidí kolem mě, ale nikdo mi nebyl schopen poradit. Připadala jsem si divná, odloučená. Ale hledala jsem dál.

Propadla vášni

Z mého zájmu se postupně vyklubala vášeň pro duchovno. Láska. V té době jsem začala zažívat skutečně zajímavé věci. Pamatuji se na své první vize při meditacích, ze kterých jsem se sbírala několik následujících dní. Tolik probrečených hodin. Zato první spontánní telepatický kontakt pro mě byl fantastický zážitek. Stále jsem však neměla, s kým své prožitky sdílet, a když euforie odezněla, začala jsem pochybovat o tom, co jsem viděla a cítila.

IMG_1030Osamostatnění se

Začala jsem hledat vlastní cestu. Potřebovala jsem se postavit na vlastní nohy. Uvědomit si, že jsem na cestě sama, abych později prožila pocit všudypřítomné všezahrnující boží lásky. Začala jsem se učit vizuální meditace, automatickou kresbu i telepatii. Hledala jsem smysl svého života. Pamatuji se na jednu z vizí, ve které jsem léčila dotekem. Přišlo mi to tak úžasné, ale přitom tak vzdálené a nedosažitelné. A teď zpětně vím, že to byly pouze signály, co je mým talentem, čemu se mám věnovat. Jak jsem byla trpělivě vedena.

Jsem ve službě

Začít pracovat ve službě pro lidi pro mě byl velký krok. Velice silně jsem cítila, že ho musím udělat, zároveň jsem ale cítila i strach, obavy a nevíru ve své schopnosti. Naštěstí převážila má vášeň a láska a já se vrhla do pomoci druhým. Sebe už jsem na své cestě k duchovnu posunula, tak proč bych nemohla posunout i druhé? A tak jsem po sedmi letech zde, pomáhám druhým na jejich cestě k víře, k Bohu, k sobě sama. Spojila jsem svojí vášeň a lásku se svojí prací. Věnuji se duchovnu každý den.

Stále jsem však ateistka, nepatřím k žádnému náboženství, ale…